Než se pustíte do čtení tohoto článku, pár slov úvodem. Za prvé, je strašně dlouhý, což drtivou většinu z vás pravděpodobně odradí. Za druhé je hodně osobní a píšu a přepisuji jej asi po čtvrté již od začátku roku. Stále jsem zvažoval, zda se takto "otevřít", nebo své slabé místo hájit. Nakonec jsem se rozhodl článek publikovat. Věřím, že může pomoci těm, kteří řeší podobné zdravotní problémy a zároveň může dát pohled i jejich blízkým na to, čím procházejí. Druhá část je více věnována Paleo dietě, což z vlastní zkušenosti považuji za hlavní přínos z hlediska zdraví. Řadu detailů jsem nebyl schopen už do tak obšírného článku napsat, pokud budete mít dotazy, napište je do komentářů, budu se snažit odpovědět. Teď už by mělo být zřejmější, co znamená UC fighter / Keto-paleo eater v mém profilu :)
Je 23.7.2010. 6:44 ráno. Sedím v našem obýváků, pomalu otevírám šuplík s léky a podobně, jako řada spoluobčanů v důchodovém věku láduju svou krabičku na prášky. Asacol, Medrol, Imuran. A k tomu řadu bonusových tabletek pro snížení vedlejších účinků těch dříve uvedených. Cítím se strašne vyčerpán. Unavený. Teď jsem vstal a šel bych zase spát. Psychicky se necítím nic moc. Plná dávka Medrolu na mě působí špatně psychicky (deprese, negativní pocity a neustálé myšlenky, které vám prolétavají hlavou a vy je nemůžete zastavit a získat klidný okamžik). Imuran snižuje imunitu, aby váš organizmus nebojoval sám proti sobě. Což je fajn, na druhou stranu vás dostane každá infekce, která kolem vás prolétne.
Cítím se, že jsem v #^&*##. Za poslední dva roky jsem vyzkoušel tři biologické léčby v podobě injekcí, respektive infuzí (Humira, Millenium, Remicade) a všechny vyhořely. V podstatě už další není a já mohu jen doufat, že se objeví nová klinická studie, do které půjdu jako testovací králík a zkusím, zda mi pomůže. Bojím se. Bojím se, co bude dál. Kortikoidy přestaly zabírat už před rokem a půl a biologická léčba bylo to, čemu jsem maximálně věřil, že můj život vrátí do "normálu".
Bolest a křeče do břicha už moc nevnímám, jak říká kamarád Čárys, bolest je jenom stav mysli. A má pravdu. Člověk si zvykne na vše a řadu věcí lze vypnout jen díky hlavě.
Vzpomínám na včerejší rozhovor s doktorem. Snažil jsem se tvářit, že to zvládám a že je vlastně vše OK. Teda není to OK, ale nebudu ze sebe dělat chudáka. Prohodím pár vtípků jako krycí manévr. Jeho otázka "Tak co s vámi provedeme?" mě moc nepotěšila. Čekal jsem, že bude mít nějaké eso v rukávu a zjevně nemá. Naznačil mi, že řešením by byla operace. Kompletní odstranění tlustého střeva. Vím, že má pravdu, ale tohle není cesta, kterou chci jít. Prostě nechci.
Pomalu dávám do úst léky a zapíjím vodou. Nejdřív Medrol, má hrozně hořkou chuť, když ho zapijete špatně, ale už mám na to trik a polknu ho bez nejmenších problémů. Potom zbytek. Musím se dát do kupy, za necelé dvě hodiny mám školit a musím vypadat "normálně". Hlavou mi prolétne mantra z Norského dřeva: "Hlavně se nelituj, lituje se jenom póvl". Přepnu mozek do režimu, kdy se snažím svůj stav ignorovat, kdy se jej snažím využít jako hlavní motor pro to, co dělám. Pokud to nechci vzdát, nemám jinou šanci, než si celou situaci otočit a těžit z ní. Je až zvláštní, jak vám negativní zkušenost může paradoxně pomoci v tom, být "lepší". Lépe si uvědomíte hodnotu času, energie.
Jo a abych nezapomněl. Mám
ulcerózní kolitidu. Chronickou nemoc. Diagnostikována před šesti lety, od prvních dnů na kortikoidech, poslední dva roky na biologické léčbě (ne, opravdu s nálepkou Bio na zelenině nemá nic společného). Při posledním relapsu zasažené celé tlusté střevo. Záněty. Po celém tlustém střevě. Které si způsobuji sám. Respektive se jedná o autoimunitní nemoc, čili imunitní systém se trochu zcvokl a útočí na vlastní tělo. V mém případě v místech, o kterých se standardně s kolegy nebavíte. Bolesti, křeče, krvavé průjmy. Úbytek váhy. Hlavně vyčerpání. To je asi nejhorší. A to, když vás vidí rodina a vy jste úplně na dně. Hrozně je to bolí jen vás vidět.
Dřív zabíral Medrol (kortikoidy) skvěle - jsou to silné léky, které fungují, ale zároveň to jsou hormony. Dlouhodobě je brát nemůžete, pokud chcete ve stáří chodit a ne mít místo kostí kaši. Mají řadu vedlejších účinků, přičemž u mě se v poslední době objevují hlavně ty psychické - při plných dávkách hlavně špatná nálada, nekonečné množství myšlenek, které vám letí hlavou. Jediné řešení je něco dělat, abyste nemuseli myslet. Pořád. Najít svoje flow a rozplynout se v něm a vydržet tam co nejdéle. Každé opuštění toho, co vás baví a pohlcuje, se podobá náletu stíhaček v podobě dotěrných myšlenek. Přítomný okamžik je jediné řešení.
Po čase Medrol ztratil svou sílu a záněty se pomalu začaly rozrůstat hlouběji do střeva. Stal jsem se adeptem na biologickou léčbu. Asi nejlepší lék, který jsem zkoušel, byla Humira. Injekční podoba, jednou za 14 dnů si šlehnete do nohy nebo do břicha a vše je v pořádku. V prvním kole jsem fungoval normálně asi 9 měsíců. Žil jsem normální život. Cestování, potápění, freediving, energie, večerní sezení v hospodě. Super! Na nemoc jsem ani nepomyslel.
Ale nic netrvá věčně, ani biologická léčba nefungovala a i ty následující pokusy mě vždy pomohli jen na čas (i za to jsem vděčný!), aby se nemoc vrátila s větší silou. Když už vás to opravdu semele a jste v relapsu, který nejste schopni zvládnout, tak vás takzvaně položí. Jdete si na pár dnů lehnout do nemocnice, dostanete kapačky, kortikoidy přímo do žíly a pár dnů koukáte na televizi, čtete knížky a čekáte, zda to zabere. Já byl hospitalizován zatím jen dvakrát. Na podruhé mě nemocnice pomohla, ale nedostala mě do normálu.
Abych to uvedl do souvislostí. Dnešní medicína neví, jak tato nemoc vzniká - je neléčitelná. Dá se jen potlačit. Je někde tam uvnitř. Pořád. Ale občas dá pokoj a vy si užíváte dny, týdny, měsíce či roky normálního života, abyste se jednoho dne probudili vrátili se zpět do "své" reality. Veškerá léčba je tedy zaměřena na to, aby vás dostala z relapsu (aktivní nemoc), do remise (nemoc je v klidu). A to je zpravidla řešeno pomocí potlačení imunitního systému.
Člověk je opravdu fascinující tvor. Dokud máte alespoň jednu další možnost léčby, nemáte potřebuj se měnit. Říkáte si, je tu přece medicína, ta se o mě postará. Zásadní změna přichází, když vám dojdou náboje v zásobníku. Už nejsou žádné další možnosti. Nevíme co s vámi, tak vám to střevo můžeme vyndat a budete mít pokoj. V tomto okamžiku otočíte. Buď vás to semele a vzdáte to, nebo začnete hledat. Zkoušet. Přemýšlet. Pro mě osobně byl tento moment hodně motivační a rozhodl jsem se, že udělám maximum pro to, abych na operaci nešel.
Nebojím se operace (alespoň nová zkušenost), ale nechci se zbavit orgánu, který má svou funkci. Zvlášť kvůli nemoci, u které se ani neví, čím vzniká. Mluví se jen o genetických predispozicích, prostředí a střevní mikroflóře. Tyto tři faktory určitým způsobem ovlivňují to, co mám v sobě. S genetikou toho moc nevykouzlím, ale zbytek jsem schopen ovlivnit.
V tomto okamžiku jsem sám sebe znovu postavil do role testovacího králíka. Ale zároveň jsem se stal hlavním supervizorem a dohlížel jsem na výsledek tohoto pokusu. Začal jsem procházet různé studie týkající se mé nemoci a hledat spojitosti. Připadal jsem si jak Columbo. Čtete. Hledáte. Něco najdete a chcete to zkusit.
Zkoušel jsem nikotin - část pacientů s UC získá nemoc po tom, co přestane kouřit a návrat zpět ke kouření jim pomůže (schválně se podívejte na House, co předepíše pacientovi s UC v druhé nebo třetí epizodě první série :)). Jsem nekuřák, takže jsem šel cestou žvýkaček a náplastí. Po týdnech testu jsem se necítil lépe, ale asi jsem pochopil, co kuřáky na nikotinu baví. No a pak jsem se musel zbavit začínající závislosti :) ke které mě donutil okamžik, kdy jsem si dal omylem silnější náplast a po pár minutách byl KO. Takže nikotin jsem jako léčbu zavrhl. Na někoho funguje. Na mě ne.
Čínská medicína, Ajurvéda, akupunktura, léčitelé, makrobiotika, homeopatika, bylinky a další. V průběhu posledních let jsem zkusil vše a i když ne všemu jsem dal dostatek času. Nepomohlo. Dobře funguje akupunktura, ale jen na pár hodin. Jeden čas jsem testoval souvislost nemoci se stresem. Psychoterapie, antidepresiva. Za sebe mohu říci, že stres nemoc zhoršuje a to opravdu v řádu desítek procent. Ale není spouštěčem. Je důležité se s ním naučit pracovat, ale není na vině (ale znám jiné pacienty, kteří stres, psychiku vnímají jako klíč k UC). V tomto směru jsem testoval jógu - kvůli freedivingu hlavně pranayama jógu, která je fajn a opravdu funguje skvěle antistresově. Pranayama je zaměřena na dýchání a je zajímavé jednotlivá cvičení zkoušet a naučit se skutečně dýchat. Skvělá relaxace a na freediving dobrý trénink. Transcendentální meditace je další oblast, kterou jsem otestoval a opět se jedná o účinný nástroj proti stresu a na uklidnění, ale je to jen "náplast", ale já potřeboval najít jádro problému a toho se zbavit.
Oblast, kterou jsem moc doposud neřešil, byla strava. Dle medicíny strava nemá žádnou spojitost s touto nemocí (což je zvláštní, když vezmete v úvahu, že máte zasažený trávicí trakt. Na druhou stranu se jedná o autoimunitní nemoc a střevo je jen místo, kde se projevuje - alespoň z pohledu medicíny). Můžete jíst vše, co vás nedráždí. Tečka. To zní dobře, jídlo mám rád a můžu vlastně cokoliv. A hlavně jím podle současných doporučení. Hodně "zdravých" sacharidů (celozrnné pečivo, těstoviny atd.), méně masa a když už, tak netučné. Zelenina pro dostatek vlákniny. Ovoce. S tukem to nepřeháním a hlavně ne ten živočišný.
Dobře. Co když je toto ten problém? Jedním z faktorů ovlivňující tuto nemoc je životní styl. Do něho spadá i palivo, které denně svému tělu dáváte. Proč se autoimunitní nemoci objevují až v posledních desítkách letech. Co se tak zásadně změnilo? Je to rychlost, kterou svět nabral, nebo se změnilo i to, co a jak jíme?
V tomto směru jsem narazil na dvě diety - SCD (specific carbohydrate diet), která mluví o tom, že lidé s těmito nemocemi neumí dobře trávit složité cukry, a tak by se jich měli vyvarovat. Druhou byla kniha Life without bread od dr. Wolfganga Lutze, jehož teorie je založena na tom, že kvůli změně poměru bílkovin, sacharidů a tuků v potravě v posledním století dochází k novým nemocem. Zatímco dříve (a hlavně před více než 10 000 lety před příchodem zemědělství) jsme jedli především tuk a protein a malou část sacharidů, dnešní doba je naopak postavena na převaze sacharidů, které naše tělo dostávají z rovnováhy a způsobují problémy. A pokud už tyto problémy máte, tak dle Dr. Lutze je řešením tzv. ketóza. Což je stav, kdy vašemu tělu dodáte méně než cca 70g sacharidů denně (to jsou třeba cca tři banány), a vaše tělo začne brát energii nikoliv z cukrů, ale z tuku (který samozřejmě musí tvořit větší část vaší diety).
Nejdříve si říkáte, že se ten člověk musel s takovýmto doporučením úplně zbláznit. To mám jíst stravu postavenou na mase, vejcích a tuku a k tomu si občas přihodit trochu sacharidů? A co cholesterol? Vždyť ztloustnu! Pak se na chvíli zastavíte a začnete přemýšlet. Ono vám to začne dávat trochu smysl. Podíváte se, co vám prodávají v supermarketech, zamyslíte se nad tím, jak se člověk vyvinul a jak jsme (pravděpodobně) byli geneticky vybaveni na jídlo. Co když 10 tisíc let nebylo pro moje tělo dost, aby se adaptovalo na cereálie, zrna, mouku, lepek? Co když naše vyvážená západní strava je opravdu to, co západ ničí? Proč lidi mající nízký obsah tuku ve stravě tloustnou? Vždyť naše tělo bylo geneticky vytvořeno tak, abychom byli zdraví a s malým obsahem tuku. Co když jíst tak, jak člověk jedl několik stovek tisíc let dává větší smysl, než jíst stravu, kterou známe poslední století?
A pak to prostě zkusíte. Dáte tomu šanci. Já jsem začal před více než rokem a od té doby snídám tři vejce s tuňákem a olivovým olejem a s trochou avokáda, k obědu si dám flák masa bez přílohy, odpoledne nějaké ovoce/zeleninu a večer? Pro změnu maso :) Na začátku si musíte trochu zvyknout... a v restauracích vysvětlovat, že opravdu nepotřebujete rýži, brambory ani jinou přílohu, že steak stačí :) Jednoduše zkusíte Paleo a tuky (!) se stanou vaším hlavním zdrojem energie. Vždyť logicky je tuk ten nejlepší zdroj energie - má 9 kalorií na gram oproti bílkovinám a sacharidům. A přitom jej záměrně z diety vyřazujeme abychom neztloustli. Upřímně vám mohu říci, že z tuku nepřiberete, spíš naopak. Přibíráte z cukru. Z těch cereálií, ovoce, chleba, těstovin a džusů. Pokud nevěříte a navíc se bojíte o své srdce, zkuste si najít studie, které potvrzují, že tuky jsou na srdce nebezpečné. Nenajdete žádné, na kterých by se vědci shodli. Spíše zjistíte, jak vzniklo spojení mezi cholesterolem a srdcem a že například existuje francouzský paradox - francouzi jedí hodně tuku, ale mají málo problému se srdcem. Další zajímavou věcí je, že na tuku nepřiberete. Já se v podstatě nehýbu a přesto jsem schopen jít s váhou dolu a naopak musím udělat maximum, abych nabral. Když jíte stravu bez sacharidů, vaše tělo automaticky reguluje, kdy má dost. Prostě přestanete jíst, protože nemáte potřebu. Vyloučením dezertu, sacharidů a "sladké tečky" prostě nemáte šanci nabrat. Pokud ovšem nesportujete a při současném příjmu proteinů nezačnou růst svaly.
Ano, opravdu jsme to, co jíme, ale můj pohled je trochu jiný, než nabízejí protagonisté ve stejnojmeném pořadu.
S tím souvisí i stav jménem ketóza. Ten je obecně pokládán za nebezpečný (po dvanácti měsících jsem ještě neumřel a to jsem v ketóze 24/7). Jakmile snížíte příjem cukrů pod cca 70 gramů, vašemu tělu dojde, že glukózu nedostane v dostatečném množství a hledá jiný zdroj energie. A tím je tuk, respektive ketony. Tělo se přepne a najednou "jedete" na tuk. Na ten, který přijmete ve stravě, nebo na ten, co máte na těle. Ketóza je standardně spojená s hladověním - když hladovíte, tělo začne "požírat" samo sebe - z podkožního tuku bere energii, a ze svalů protein a část jej převádí na glukózu (vaše tělo potřebuje určitý denní příjem sacharidů, který když nedostane, tak si glukózu vytvoří ze svalů nebo proteinu, podle toho, co je dostupné). Proto se obecně bere ketóza jako nebezpečná, neboť signalizuje hladovění. Ale co když máte denně dostatečný příjem cukrů (72 g), proteinů 150 a více gramů a tuků (libovolně)? Jste v ketóze, ale rozhodně nehladovíte. A teď se zamyslete nad tím, kde člověk před 15 tis. lety sehnal sacharidy? Banány mu z vedlejší vesnice nepřivezli a když našel kus ovoce, bylo spíše kyselé a rozměrů dětské pěsti. Jeho stravu stejně jako u řady objevených kmenů tvořilo maso, respektive tuk, maso a vnitřnosti ulovených zvířat (např. žaludek obsahoval sacharidy, ale pořád velmi málo) - tudíž jsme stejně jako řada savců v tomto stavu žili tisíce let. Ale dnes je normální brát energii z mouky, pečiva, Coca-coly a těstovin. Ba co víc, je to zdravé a doporučované. Není to paradox?
Ale zpět k faktům. Po roce změny stravování směrem k paleo/low-carb jsem ve stavu, kdy mi opět zabraly kortikoidy a daří se mi je i s občasnými výkyvy snižovat na úroveň, na které jsem byl před čtyřmi lety (!). Moje poslední koloskopie dopadla nejlépe za stejné časové období a zatímco se od stanovení diagnózy střevo stále zhoršovalo až bylo postižené kompletně celé, podařilo se mi rozsah zánětů začít snižovat. Začal jsem zase sportovat. Mám více energie a léky tolik neovlivňují můj život. Ale pořád mám dlouho cestu před sebou. Tato zkušenost rozhodně změnila můj pohled na to, jak hodně strava ovlivňuje nás jako lidi. A pokud něco mohu doporučit každému, kdo řeší podobné problémy (např. autoimunitní nemoc), rozhodně dejte nízkosachardové stravě šanci. A vydržte prvních pár měsíců, které jsou z hlediska adaptace nejtěžší.
Pokud vás dané téma zaujalo, rozhodně doporučuji tyto zdroje:
Knihy:
Podcasty:
Forum:
